PEV Zlín


Kokořín ll na kole

Abychom žili naplno, je třeba zůstávat neustále v pohybu.

Když si přátelé na Čeřínku zvolili návrat na Kokořínsko, byl jsem tím potěšen, neb Máchův kraj mně již napoprvé učaroval a také, že příkoří způsobené na schodech a žebřících je již odpuštěno.
Pestrost této tajemné krajiny, kde se můžete rozhlédnout do dalekého kraje s památným Řípem, Bezdězem a záhy nato se ztratíte v hlubokých údolích a skalních městech.
První den našeho putování začal ve středu 8.5.2019 a zavedl nás do jižní části kraje. Vyjeli jsme Kokořínským dolem podél řeky Pšovky do Lhotky, kde jsou do skalního pískovcového bloku vytesány skalní byty. Abych nezůstal nic dlužen své pověsti, Husovým dolem jsme neprojeli, ale prošli a závěr vyjížďky už byl z kopce až do našeho penzionu Malba.
Druhý den nás zavedl do severní části kraje. Vyjeli jsme Kokořínským dolem proti proudu Pšovky, po modré projeli a protlačili ty nejzajímavější skalní útvary (Rytíř, Skřítek, Faraon, Žába) Budeckou roklí a Vojtěšským dolem na Jestřebické pokličky a pak na Dobřeň, kde byla zavřená občerstvovna. Ttak jsme se spustili do Ráje, kde nás také nechali o žízni a hladu.Takže až ve Mšeně jsme ukojili své choutky. Cesta domů nás zavedla na pokličky, tentokrát jsme je viděli shora. Závěr byl po schodech dolů, ale už nám to s kolem šlo dobře.
Třetí den nás zavedl na západ. Ještě s plným břichem od snídaně jsme museli vyšlapat na Kokořín a hned na to se spustit do Truskavenského dolu. Lesní cesta vedla až do Želízek, kde jsou ve skále vytesány obří Čertovy hlavy. Po křížové cestě v Liběchově jsme se dostali k malému kostelíku na návrší. Odtud byl hezký výhled: pod námi Labe a v dáli Říp. Dál jsme jeli cestu Václava Levého, kde vytesal v letech 1841-1846 do skal obří reliéfy. Cestou jsme si vyšlápli na Horní Vidim. Název horní nemá obec neprávem. Je zde barokní zámek z 18.století a novogotický kostel z roku 1878 a jsou zde krásné výhledy. Závěr této etapy nás zbylé zavedl na žlutou turistickou značku. Nebudu zde komentovat, co se sneslo na mou hlavu. Byla to v pravdě pěší cykloturistika mezi skalami, které byly tak blízko nás, že bylo slyšet pravěké moře, které tento kraj utvářel.
Čtvrtý den nás zavedl na východ. I když bylo ráno pod mrakem s vidinou deště, všichni jsme vyjeli. Opět Kokořínským dolem do Ráje a údolím se závěrečným stoupáním na hrad (zámek) Houska. Na hrad jsme nešli, ale prošli jsme Peklem na Housce. (pohyblivé dřevěné peklo) to aby každý věděl, co ho čeká. Z Housky zámeckou cestou a Černým dolem k prameni Pšovky do Dobřeně, kde nás dohnal déšť, ale tentokrát byla občerstvovna otevřená, a tak déšť nevadil.
A něco na závěr. Máchův kraj nás zaujal v mnoha ohledech, jde o končiny málo objevené, o zemi romantickou a opuštěnou. Tak díky Kokořínsko, že jsi nás přijalo svou vlídnou tváří.
Mnoho je vzpomínek v srdci člověka. Tak nezapomeňte si pamatovat.

Album fotek>>>


Chladná studna

V tomto roce nám nepřálo počasí na jarní setkání na Chladné studni. 13. dubna kolem poledne začalo ve Vizovicích pršet, na kopci pod rozhlednou dokonce sněžilo. U Chladné studny před druhou hodinou odpolední pobíhala Dáša. Rozdělali jsme tedy oheň a pustili se do opékání špekáčků v naději, že snad ještě dorazí další z přátel. Objevili se však jen Václavíkovi. Bylo nás tedy jen pět. Probrali jsme připravovaný zájezd do Slovinska, kde chybí ještě 8 účastníků, aby se mohl konat a vymýšleli varianty pro uskutečnění. Déšť ustal, pečlivě jsme uhasili oheň a vykročili k domovům. Snad v příštím roce bude svítit sluníčko a sejde se nás víc.

Album fotek>>>


Zimní akce 2019

Přejezd Javorníků

První letošní zájezd tradičně měl vést po hřebenech Javorníků. Příroda je však nevyzpytatelná a narozdíl od zim kdy je sněhu málo, tentokrát ho bylo tolik, že lámal stromy. Pro nesjízdnost trasy z Melociku na Portáš jsme tentokrát zvolili trasu z Bumbálky na Konečnou. Všechno zlé je k něčemu dobré. Podle ohlasu účastníků se náhradní program líbil a snad jej někdy zopakujeme. Přestože slunečné počasí nahradilo sněžení, bylo lyžování výborné a akce se vydařila na jedničku.

Kvilda 2019

V termínu 2. 2. – 9. 2. 2019 nás přivítal Ski penzion na Kvildě v počtu 21 osob. S výjimkou jednoho pokoje jsme obsadili celý penzion. V neděli nám napadl do stopy čerstvý prašan, a tak jsme mohli celý týden využívat skvělých sněhových podmínek. Ani sluníčko nezahálelo a svítilo nám na cesty. Trasy vedly přes Knížecí pláně a pramen Vltavy, přes Černou horu kolem Modranského potoka do Modravy a na Filipovu huť, jindy zase na Modravu a kolem Roklanského potoka, na Antýgl, Horskou Kvildu a zpět na Kvildu. Někteří se proběhli přes Borovou Ladu a Nové Hutě. Zajímavý byl i výlet na Churáňov. Velké množství kvalitně udržovaných běžeckých stop skýtalo nepřeberné možnosti kombinací pro zdatné i méně výkonné lyžaře. Užili jsme si vynikajícího lyžování.

Přejezd Orlických hor

Poslední ze zimních zájezdů se konal v termínu 15.2 - 17. 2. 2019. Tentokrát týdenní obleva vyvolávala obavy o kvalitu sněhu. Po příjezdu do Orliček jsme zjistily, že sněhu letos napadlo opravdu hodně a namusíme mít obavy, že nebude na čem lyžovat. Kvalita sněhu ve stopách byla nad očekávání dobrá. Ke zdaru akce přispělo i slunečné počasí. Provázelo nás po oba dva dny. Program byl upraven podle situace, kdy na úzce frézované stopě byly problémy s vyhýbánim autobusu při cestě do Deštné. Tentokrát jsme zvolili výchozí místo z Deštné a ze Sedloňova. Druhý den jsme pohodlně dojeli až do Rokytnice.

Album fotek>>>


Podzimní toulky kolem Luhačovic

Stalo se již tradicí, že jednou z posledních turistických akcí našeho spolku v daném roce je výlet ve zlínském regionu v rámci Týdne zdraví, který pořádá statutární město Zlín. Letos  jsme již poosmé vyrazili do podzimní přírody, tentokrát do okolí lázeňského města Luhačovice. Trasa vedla po místním značení – vybrali jsme si "Okruh Dušana Jurkoviče", který byl tak pojmenován po význačeném slovenském architektovi, který se význačně podílel na architektuře valašska. Délka pochodu  činila cca 12 km s převýšením 210 m. Sraz účastníků byl v Luhačovicích na začátku lázeňské kolonády před poštou. Na startu pochodu se tentokrát sešel rekordní počet 48 účastníků a za krásného počasí jsme vyrazili po červené turistické značce směrem k lázeňskému pramenu Aloiska. Tady jsme chvíli setrvali, abychom okusili vodu z léčebného pramene. Ohlasy byly vesměs kladné, jak ovšem někteří z nás konstatovali, kvality valašské slivovice léčebná voda však nedosahovala. Poté jsme stoupali po červené značce k odpočívadlu a rozcestníku "U kamenného kříže", kde byl krásný rozhled na okolní přírodu. Odtud jsme pokračovali k rozcestníku "Ještí" a vystoupali na nejvyšší bod trasy "Obětovou" (511 m.n.m.). Z tohoto místa jsme pak sestupovali k Luhačovické přehradě. Počasí bylo po celou dobu téměř letní, bylo bezvětří, účastníci výletu využívali těchto příjemných podmínek a sestup přehradě využili k houbaření. Řada z nich byla velmi úspěšná, zejména děti se radovaly z každého úlovku. Podél přehrady jsme došli ke hrázi a pak jsme pokračovali po cyklostezce směrem k lázním. Občerstvení bylo zjištěno na trase v restauraci LUHAPARK. Pak účastníci vesměs pokračovali směrem k lázeňské kolonádě, kde si užili krásného počasí a pohodové atmosféry, která připomínala vrchol lázeňské sezony. Všichni účastníci vyjadřovali spokojenost s výletem i občerstvením a po prohlídce lázní se rozjeli do svých domovů.

Album fotek>>>


Západní Tatry

Již tradiční podzimní zájezd na východ nás tentokrát zavedl po delší době do Západních Tater. Ještě předtím jsme ve středu absolvovali plavbu výletní lodí po Oravské přehradě s návštěvou Slanického ostrova. Původně plánovaná prohlídka kostela v Leštinách nám z časových důvodů nevyšla, ale následně jsme si aspoň zvenku prohlédli kostely ve Tvrdošíně a Liesku. Pak už nás čekalo ubytování v příjemném penzionu Zelený dom ve Vitanové. Následující den nám počasí moc nepřálo, většina se vydala na hřeben ze sedla Biela skala, někteří se pohybovali v Roháčské dolině. V pátek přišlo na řadu Zakopané, počasí se zlepšilo, takže se podařil výstup např. na Giewont a i lehčí túra přes Gubalówku byla zajímavá. V sobotu se opět počasí zhoršilo, takže program v Roháčské dolině byl mírně zkrácen a odpolední čas byl využitý k relaxu v termálech Meandr park v Oravicích. Holt už nás byla většina důchodců, tak to přišlo vhod. Poslední den byl opět pro asi polovinu účastníků věnovaný plavbě, tentokrát na pltích po řece Oravě k Oravskému hradu. Někteří navštívili tento hrad, část nás odpočívala na terase restaurace v podzámčí za doprovodu našich dvou kytaristů, což mělo poměrně velký ohlas od místních i např. od turistů z Izraele. Je třeba připomenout, že jsme byli opět dobrá parta a i ti co s námi byli poprvé tak jako vždy bez problému zapadli. Jenom je škoda, že nás bylo 39, přitom nás mohlo být klidně 55. V neposlední řadě je potřeba pochválit firmu Krodos a řidiče Petra Kolaříka za bezchybný výkon. Taky jsme se shodli, že naše pobyty na Slovensku jsou teď (už delší dobu) naprosto v pohodě a místní se k nám chovají velice pěkně.
Na závěr ještě jedna dobrá zpráva: Přesto že nás nebylo tolik, tak po předběžném vyúčtování to vychází tak, že by důchodci měli dostat zpět 200,- Kč (to je sleva za plavbu po Oravě) a ostatní 150,- Kč.

Album fotek>>> 


Mazurská jezera

Tak letos jsme navštívili naše severní sousedy a prohlédli jsme si Mazurská jezera v Polsku. Autobus s cyklovlekem nás dovezl do kempu Elixír, poblíž města Gižycka. Tady jsme měli základnu po celou dobu pobytu, takže odpadlo balení a stavění stanů. S kempem jsme byli velice spokojeni, přestože byl o něco dražší. Sociální zařízení bylo pěkné a čistota na jedničku. Také vstřícnost personálu byla vynikající. Vyjížděli jsme přímo z kempu na kole, nebo nás autobus odvezl na vzdálenější lokality. Jednou jsme využili místní lodní linku do Mikolajek a odtud jsme se vraceli na kolách. Toto byla dobrá volba, protože jsme z vodní hladiny teprve poznali rozlehlost vodní soustavy jezer, propojených vodními kanály. Hlavní skupina, čítající kolem 15 účastníku, projela úspěšně naplánované cíle. Kromně přírodních zajimavostí, byly k vidění i historické památky a také stavby z druhé světové války. Další skupinu tvořili rodiče s dětmi. Ostatní účastníci se rozdělili do menších skupin. Kladně musím hodnotit i jídlo, které bylo výborné zejména v taverně u Farija v Rucianě Nidě. Osvěžující bylo i koupání a teplota vody nás všechny příjemně překvapila. Večerní pohodové posezení při vínečku nám zpestřil táborák s opékáním špekáčků. Chyběla jen kytara, kterou nahradilo bzučení komárů, což byla jediná záporná věc na této akci.

Album fotek>>>


Norskem až na Lofoty

Sice až napotřetí, ale přece jen, se podařilo uskutečnit zájezd do Norska. Tento zájezd je v dějinách klubu asi nejnáročnější vůbec. Je potřeba skloubit dlouhou cestu autobusem, trajekty i severské počasí. Ukázalo se, že přejezdy nebyly tak obtížné, snad proto, že každý byl na dlouhou cestu připraven. Nejdelší přejezdy jsme absolvovali v noci. Cestu na Lofoty dělily atraktivní zastávky. První byly křídové útesy v Dánsku na ostrově Món. Následovala prohlídka Osla, túra v parku Rondane a již tu byl trajekt na Lofoty. Dlouhá cesta stála zato. Lofoty jsou překrásná oblast Norska. Vysoké skalní štíty, které se zdvíhají od moře, umocněné severskou polohou působí opravdu velkolepě, přestože nevynikají velkou nadmořskou výškou. Zde absolvujeme třídenní trek, případně ti co chodí nalehko, jdou jednodenní výlety. Následují prohlídky rybářských městeček A, Hamnoya a Nusfjord. Malebné mista s rybářskými loděmi, sušírnami ryb, výhledy na fjordy se skálami a obchůdky se suvenýry. Při cestě do Narviku se ještě projdeme skalnatým pobřežím s výhledy na moře. Z Narviku pokračujeme přes polární kruh do parku Rago. Opět krásná celodenní túra po skalnatém náhorním platu s jezery a vodopády připomínající aljašskou krajinu. Zastávka v Trondheimu, bývalém hlavním městě Norska s katedrálou, pevností a dalšími zajimavostmi zpestřila další cestu. Ta končí snad nejznámějším místem Norska - Trolí stěnou a Trolími schody. Pohled shora do Trolí stěny působí monumentálně. Tato stěna, místy převislá, je rájem horolezců. Škoda, že další přejezd absolvujeme v dešti a známý Geiranger fjord vidíme jen za clonou deště. Také plavba po tomto fjordu nemá cenu. Zato jezero Gjende nás odměnilo slunečným počasím. Přechod po hřebeni Besseggen si užíváme. Výhledy na jezero, okolní štíty a ledovce zatraktivní lezecká pasáž v pěkné skále. Sestup do kempu, ranní odjezd směr Ystadt, trajekt do Polska a cesta přes Německo zpět domů. Byl to překrásný zájezd plný dojmů a zážitků, na který se bude pěkně vzpomínat.

Album fotek>>>


Provence

V roce 2013 jsme poprve zařadili do kalendáře akcí cyklistický zájezd. Do francouzké Provence se organizování ujala Lenka Velísková, která tuto oblast v minulosti navštívila. Zájezd byl rozdělen do tří částí. Oblast Verdon, oblast kolem Aptu a přímořské Calanques. Oblast kolem kaňonu Verdon, mimochodem podle názorů účastníků nejen nejznámější, ale i nejkrásnější, jsme projeli nejprve po vyhlídkové silnici a kochali se nádhernými pohledy seshora. Další den nás čekala pěší túra kaňonem po stezce Sentier Martel. Stezka vedená nad řekou Verdon prochází místy vysekanými tunely a končící výstupem na parkoviště Chalet de la Maline. Volnější den u jezera Lac de st. Croix jseme využili k vyjížďce do městečka Moustiers a na náhorní rovinu nad jezero, kde jsme viděli nejkrásnější levandulové pole za celý zájezd. Odpoledne opět kaňon Verdon, tentokrát z ústí řeky Verdon kde jsme se dostali na lodích. Další část patřila oblasti kolem městečka Apt a známému Avignonu. V této oblasti leží taky známá lezecká oblast Buoux. Tady jsme poznali malebné provensálské vesničky jako Castellet, Saigon, Bonieux, rozházené po vrcholcích i v údolí. Zajímavá byla taky trasa přes Roussillon - okrové pyramidy, Gordes - trhy s místními produkty, Fontaine de Vaucluse - s malebnou promenádou. Cyklistickou lahůdkou byl výjezd na vrchol Mnot Ventoux s převýšením 1400m a délkou 26km. Tento vrchol je jeden z nejtěžších výjezdů Tour de France. Z jeho vrcholu, připomínající měsíční krajinu, je pěkný rozhled do všech stran. Tady všude na nás dýchala atmosféra blížícího se závodu. Některé účastníky nelákal dlouhý výjezd na vrchol Ventouxu a dali přednost soutězce Nesque. Další den následoval přejezd do městečka Cassis nedaleko Marseille. Při přejezdu patřila zastávka městečku Aix-en-Provence - města fontán. Bohužel na plánovaný akvadukt Roquefavour se autobusem nedalo dostat. Městečko Cassis leží v srdci známé oblasti Calanques. Tyto přímořské útvary bylo možné poznat hned další den. Z horské silnici Route des Cretes z Cassis do La Ciotat. Po zdolání krutého stoupání nás čeká náhorní rovina. Odměnou nám jsou pohledy na mořskou hladinu a útesy kolem pobřeží. La Calanque de figueroles nás čekají po sjezdu do La Ciotat. Poslední den před odjezdem podnikáme ještě plavbu lodí kolem útesů směrem k Marseille. Koupání v moři, naložit kola a odjezd k domovu. Adieu krásná Provence.

Album fotek>>>


Rumunsko

Přestože odjezd autobusu ze Zlína se o něco opozdil, dobré rumunské silnice nás rychle přibližují k cíli. U chaty Gura Zlata jsme v 8 hodin i přesto, že jsme si na hranicích posunuli hodinky, podle rumunského času, o hodinu dopředu. Tady zjišťujeme radostnou zprávu - dá se dojet až na hráz přehrady Gura Apei. To nám ušetřilo nepříjemné šlapání po asfaltu. Od přehrady začíná trasa do pohoří Godeanu. Cesta byla opravdu dobrodružná. Brodění přes řeku, neznatelný chodník, který místy zcela mizel v korytě řečiště. Odměnou bylo tábořiště na krásné louce u řeky. Idyla končí následující ráno. Dozvídáme se, že jedna z účastnic má břišní problémy a nemůže pokračovat. Začíná záchranná akce. Po marném hledání telefoního signálu na hřebenu Godeanu nezbývá než se vrátit k přehradě a odtud zavolat rumunskou horskou službu Salvamonte. Večer dorazilo pět rozzuřených chlapů a neúprostně trvali na odchodu včech účastníku s nimi. Představa nočního pochodu s nosítkama byla dost děsivá. O půl třetí ráno, kdy jsme uléhali u přehrady v opuštěné maringotce, jsem si oddechl, že všechno dopadlo dobře a nikomu se nic nestalo. Ráno začíná kombinován,í jak upravit program. Rozhoduji se vypustit skupinu Caliman, přesunout se k jezeru Bukura a odtud projít centrální část Retezatu. Další den nastupujeme od Gura Apei příkrým stoupáním k jezeru Zanoga. U tohoto krásného jezera rozbalujeme stany na noc. Potkáváme tu taky jednoho ze záchranářů, tentokrát už příjemně naladěného. Probírá s námi možné trasy a ukazuje na mapě přísně uzavřenou rezervaci, kde je vstup zakázán. Po probuzení nijak nespěcháme. Čeká nás pouze přesun k Bukuře, což jsou nějaké 4 hodiny chůze. Využíváme času a odbočujeme ještě na vrchol Judele. Následující den projdeme polehku okruh na nejvyšší horu Peleagu a odtud ještě odskočíme na sousední Papuchu. Po návratu ke stanům okoušíme jediný dešť na tomto zájezdě. Ráno balíme a posunujeme se přes hřeben Bukury a Retezatu blíž k autobusu. Noc trávíme u Cabany Pietrele. Tady sice vaří, ale výběr není nijak bohatý. Míst pro stany je poskromnu a musí se dost hledat, přesto nakonec všechny stany stojí. Na poslední den zbývá jen přechod přes hřeben do vedlejšího údolí, kde ve středisku Alpin Rausor nás čeká autobus. Po umytí a přeslečení utrácíme rumunské Lei v hotelu za opožděný oběd. Tady nás čeká taky po operaci břicha už vysmátá Monika. S kompletním osazenstvem odjíždíme kolem třetí hodiny k domovu. Poslední komplikace čekají na hranicích. Ucpané maďarské hranice přejíždíme díky zprávě z nemocnice o převozu pacienta o dobré 2 hodiny dříve než ostatní. Přesto, že tak hektický zájezd jsem ještě neorganizoval, oddychuji si, že nakonec všechno dopadlo dobře. Trochu jsem byl zklamaný superlativy ověnčeným Retezatem. Žádná pevná skála, hromady kamení a dost civilizace. Přesto stojí za to, tento kout Rumunska vidět. Shodujeme se taky v tom, že i přes velký pokrok, který Rumunsko udělalo, pořád je to v sousedním Bulharsku o něco lepší.

Album fotek>>>


Wettersteingebirge a Lechtaler Alpen

Přes počáteční nezájem se přece jen daří naplnit autobus. Severní vápencové Alpy nejsou tak atraktivní svými ferratami jako jižnější Dolomity. Přesto tři cesty, které jsme prošli, budou patřit k těm nejúspěšnějším, co jsme kdy absolvovali. První cesta Imsterklettersteig. Krásně vedená bez zbytečného železa, kde jsme si vychutnali expozici, pevnou skálu i výhledy na okolní velikány. Na vrcholu 2630m vysokém Maldonkopfu řadíme tuto cestu ke klenotům absolvovaných ferrat. Pohodový přechod do Landecku a přejezd do kempu v Ehrvaldu zakončil první část zájezdu v Lechtalerských Alpách. Další částí bylo pohoří Wettersteingebirge s hřebenem Jubileumgrat z Zugspitze na Alpspitze. Tato cesta nebyla v pravém smyslu ferrata, protože jištěné byly pouze nejtěžší úseky, jinak se šlo bez lan a kramlí. Cesta byla podle průvodce plánována na 8 -10 hodin. První ranní lanovka na Zugspitze jela až v 8:40h a poslední lanovka z Osterfelderkopfu pod Alpspitzem odjížděla v 17:30h. Po vystoupení z kabinky na vrcholu Zugspitze proto nebylo času nazbyt, takže jen zběžně procházíme komplexem na vrcholu, který by zasloužil daleko víc času. Pár fotek a nastupujeme do 5 km dlouhého hřebene. Pro osum členů, kteří tuto cestu absolvují, jde o nevšední zážitek. Celá trasa sleduje hřeben s krásnými rozhledy na obě strany. Po celou dobu je potřeba si udržovat pozornost a není čas na nudu. Na Alpspitzu konstatujeme, že cestu jsme zkrátili skoro o dvě hodiny a pohodlně stíháme lanovku do Garmisch-Partenkirchenu k autobusu. Dobrou náladu v autobuse zpestřil Petr Kolář s dvoukilovou vaničkou zmrzliny, kterou jsme společně zdlábli při přejezdu zpět do Ehrvaldu. Celodenní zážitek zakončil relax v bazénu se saunou, masážní vanou a solnou jeskyní, které byly součástí kempu. Poslední byla vyhlášená ferrata na Tajakopf. Tato cesta vedená po pilíři, byla trochu uměle natažená, přesto esteticky vydařená. Estetiku této cesty umocňovay mlhy válející se v údoli. Na poslední ferratu u Insbrucku jsme zůstali pouze tři, a tak rozhodujeme tuto akci ukončit dřív a odjíždíme domů. Teď už můžeme konstatovat, že špatné počasí, které předpovídali meteorologové a vyvolávalo obavy před odjezdem, zůstalo na východ od Iinsbrucku. Tento vydařený zájezd trochu zkalily jen ceny, které jsou v okolí Zugspitz přece jen trochu vyšší než jsme zvyklí a znovu jsme si ověřili, že přes víkend je dost obtížné sehnat na chatách nocleh.

Album fotek>>>


Zobrazit starší akce klubu