PEV Zlín

Podzimní toulky kolem Luhačovic

Stalo se již tradicí, že jednou z posledních turistických akcí našeho spolku v daném roce je výlet ve zlínském regionu v rámci Týdne zdraví, který pořádá statutární město Zlín. Letos  jsme již poosmé vyrazili do podzimní přírody, tentokrát do okolí lázeňského města Luhačovice. Trasa vedla po místním značení – vybrali jsme si "Okruh Dušana Jurkoviče", který byl tak pojmenován po význačeném slovenském architektovi, který se význačně podílel na architektuře valašska. Délka pochodu  činila cca 12 km s převýšením 210 m. Sraz účastníků byl v Luhačovicích na začátku lázeňské kolonády před poštou. Na startu pochodu se tentokrát sešel rekordní počet 48 účastníků a za krásného počasí jsme vyrazili po červené turistické značce směrem k lázeňskému pramenu Aloiska. Tady jsme chvíli setrvali, abychom okusili vodu z léčebného pramene. Ohlasy byly vesměs kladné, jak ovšem někteří z nás konstatovali, kvality valašské slivovice léčebná voda však nedosahovala. Poté jsme stoupali po červené značce k odpočívadlu a rozcestníku "U kamenného kříže", kde byl krásný rozhled na okolní přírodu. Odtud jsme pokračovali k rozcestníku "Ještí" a vystoupali na nejvyšší bod trasy "Obětovou" (511 m.n.m.). Z tohoto místa jsme pak sestupovali k Luhačovické přehradě. Počasí bylo po celou dobu téměř letní, bylo bezvětří, účastníci výletu využívali těchto příjemných podmínek a sestup přehradě využili k houbaření. Řada z nich byla velmi úspěšná, zejména děti se radovaly z každého úlovku. Podél přehrady jsme došli ke hrázi a pak jsme pokračovali po cyklostezce směrem k lázním. Občerstvení bylo zjištěno na trase v restauraci LUHAPARK. Pak účastníci vesměs pokračovali směrem k lázeňské kolonádě, kde si užili krásného počasí a pohodové atmosféry, která připomínala vrchol lázeňské sezony. Všichni účastníci vyjadřovali spokojenost s výletem i občerstvením a po prohlídce lázní se rozjeli do svých domovů.

Album fotek>>>


Západní Tatry

Již tradiční podzimní zájezd na východ nás tentokrát zavedl po delší době do Západních Tater. Ještě předtím jsme ve středu absolvovali plavbu výletní lodí po Oravské přehradě s návštěvou Slanického ostrova. Původně plánovaná prohlídka kostela v Leštinách nám z časových důvodů nevyšla, ale následně jsme si aspoň zvenku prohlédli kostely ve Tvrdošíně a Liesku. Pak už nás čekalo ubytování v příjemném penzionu Zelený dom ve Vitanové. Následující den nám počasí moc nepřálo, většina se vydala na hřeben ze sedla Biela skala, někteří se pohybovali v Roháčské dolině. V pátek přišlo na řadu Zakopané, počasí se zlepšilo, takže se podařil výstup např. na Giewont a i lehčí túra přes Gubalówku byla zajímavá. V sobotu se opět počasí zhoršilo, takže program v Roháčské dolině byl mírně zkrácen a odpolední čas byl využitý k relaxu v termálech Meandr park v Oravicích. Holt už nás byla většina důchodců, tak to přišlo vhod. Poslední den byl opět pro asi polovinu účastníků věnovaný plavbě, tentokrát na pltích po řece Oravě k Oravskému hradu. Někteří navštívili tento hrad, část nás odpočívala na terase restaurace v podzámčí za doprovodu našich dvou kytaristů, což mělo poměrně velký ohlas od místních i např. od turistů z Izraele. Je třeba připomenout, že jsme byli opět dobrá parta a i ti co s námi byli poprvé tak jako vždy bez problému zapadli. Jenom je škoda, že nás bylo 39, přitom nás mohlo být klidně 55. V neposlední řadě je potřeba pochválit firmu Krodos a řidiče Petra Kolaříka za bezchybný výkon. Taky jsme se shodli, že naše pobyty na Slovensku jsou teď (už delší dobu) naprosto v pohodě a místní se k nám chovají velice pěkně.
Na závěr ještě jedna dobrá zpráva: Přesto že nás nebylo tolik, tak po předběžném vyúčtování to vychází tak, že by důchodci měli dostat zpět 200,- Kč (to je sleva za plavbu po Oravě) a ostatní 150,- Kč.

Album fotek>>> 


Makedonie na kole

Koncem srpna odjíždělo ze Zlína do Brna 7 účastníků zájezdu do Makedonie. Zájezd byl pořádaný z CK Alpina. Přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko jsme se konečně dostali do Makedonie a vystupovali u jezera Matka v soutězce řeky Treska. Tady začínala opravdová 13ti denní dovolená na kolech. Na lodi nás odvezli do pěkně nasvícené jeskyně Vrelo. Po prohlídce vedla cesta jedinou asfaltovou etapou do Skopje přes vyhlídkový vrch s křížem a hospodou Milenium. Po sjezdu do Skopje bylo slovo asfalt zakázáno a další trasy vedly Kamennými cestami a terénními chodníčky. Ubytování v horském středisku Popova šapka bylo proloženo pěším výstupem na třetí nejvyšší vrchol Makedonie Titov vrch. Další dny jsme už trávili v sedlech. Trochu delší výšlapy byly vykoupeny krásnými výhledy po zvlněném terénu balkánských hor se salašemi a ovcemi. Poznali jsme také Makedonské vesnice, monastýry a kláštery, především hospody s výborným a levným jídlem a pitím. Jeden den strávený v Albánii nad Ochridským jezerem byl vzpomínkou na klubový zájezd do Albánie. Odpočinek vyplnilo koupání v Ochridském jezeře u monastýru sv. Nauma a v městě Ochridu. Město Ochrid nabízí také mnoho památek s atmosférou přímořských středisek. Proto také večerní procházky po městě měly své kouzlo. Poslední den pod Pelistrem byl už jen třešničkou na závěr. Bylo vidět, že průvodci tento zájezd nedělají poprve a znalost prostředí byla výborná. Pokud doplníme pěkné ubytování, zejména v luxusním hotelu Molika pod Pelistrem, můžeme si připsat další vydařenou akci.

Album fotek>>>


Pyreneje 2018

Ve dnech 20.7. - 31.7. 2018 se zúčastnilo 7 členů našeho spolku plánovaného zájezdu do Pyrenejí. Pro malý zájem, jsme využili nabídku CK Alpina Brno. Prošli jsme parky Ordesa, Maladeta a Posets s nejvyšším vrcholem Pico Aneto vysokým 3404 m. Při cestě do Pyrenejí jsme využili povinné přestávky výjezdem lanovkou na Midi a odtud sestupem přes ledovec Meer de Gllas a Montenvers do Chamonix. Třídenní přechod jsme začali v sedle Tentes, na francouzké straně Pyrenejí, k Rolandově bráně a přes vrchol Tailon na chatu Goritz. V sedle Coll de Tentes také, po rozpuštění ranních mraků, skončilo špatné počasí a po celou dobu zájezdu, až na jednu malou bouřku, nás provázelo slunečné nebe. Při tomto třídenním přechodu jsme vystoupili na druhou nejvyšší horu Pyrenejí Monte Perdido s výškou 3355 m. Tento ledovcový výstup hodnotím jako nejkrásnější túru zájezdu. Po setupu do kempu Pineta jsme se nachystali na další dvoudenní túru. Tentokrát parkem Possets a Maladeta. Nocleh jsme měli zajištěný na chatě Biados v nádherném horském prostředí. Následovaly už jen jednodenní túry. První odpočinková na vrchol Salvaquardie. Potom následoval výstup na nejvyšší vrchol Pyrenejí Monte Aneto. Tímto celodenním výstupem, kdy jsme začínali ve 4 hodiny ráno a do kempu jsme se dostali až před sedmou hodinou večer, skončil náročnější program. Zbytek zájezdu jsme využili prohlídkou údolí Vall de Boi se starými kostelíky - památkou UNESCO. Návštěvou hlavního města Andory - Adora la Vella s posledními nákupy. Na zpáteční cestě byla devítihodinová přestávka v Monaku. Po prohlídce Monaka jsme nabíraly síly na zpáteční cestu koupáním v moři a odpočinkem na pláži. Pyreneje mně překvapily skalnatým rázem a krásnou květenou. Po přidání výborné party a dobré nálady, která zájezd provázela, hodnotím tuto akci jako velmi vydařenou.

Album fotek>>>


Krajem jižní Vysočiny

Na prodloužený víkend 4. 5. – 8. 5. připravil Jirka Kalivoda část Vysočiny v okolí Jihlavy. Ubytování bylo zajištěno na pěkném kopečku v turistické chatě Čeřínek s polopenzí za dnes již symbolickou cenu 350,- Kč za osobu a noc i s polopenzí. V pátek dopoledne dorazili první nedočkavci a po ubytování vyrazili za Jirkou na krátký okruh, který byl zamýšlený po modré značce. Jak to tak bývá, uchýlili jsme se od značky a zajeli do Jezdovice. Otrlejší pokračovali přes Špičák do Kostelce, zbytek zvolil příjemnou cyklostezku. Z Kostelce pak pěkným stoupáčkem až na Čeřínek. Opět někteří zvolili zelenou turistickou značku.
Následující den byl na programu Telč s plánovaným zastavením nejdříve na hradě Roštejn, který je uzavřen pro rekonstrukci. Dále pak na pstruhy u Roštejnského rybníka. Opět jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž jedna volila více cyklostezek. Hospůdka nás zklamala, neboť pstruzi nebyli k mání, a tak nezbylo než pokračovat do Telče. Na náměstí se konalo setkání veteránů, což s sebou neslo soustředění lidstva. Raději jsme tedy pokračovali do Třešti, kde jsme v Hospodě u kapra našli na jídelníčku pstruhy s grilovanou zeleninou. Byli vynikající! Pak už přes Rohozné zpět na Čeřínek. Večer jsme strávili s turistkami z Varnsdorfu za doprovodu kytaristů Honzy Poláška a Ivana Kydala.
Následující den byl cílem Křemešník. Vzali jsme to přes Čertův Hrádek s pěknými skalkami. Na Křemešníku jsme navštívili rozhlednu a pokochali se krásnými výhledy do kraje. Zpět pak přes Sázavu, Rohoznou, Dolní Cerekev a po modré značce do Dolních Hutí a na Čeřínek. Večer se konal táborák s opékáním špekáčků od místního řezníka. A protože noc byla ještě mladá, promítl Jirka fotky z Kuby, odkud se nedávno vrátil.
Pondělní den byl ve znamení návštěvy Jihlavy. Přes Dvorce jsme vyrazili na červenou turistickou značku, která nás vedla údolím říčky Jihlavy. Přes vyhlídku na Zaječím skoku jsme neomylně dospěli do Jihlavy. A protože jsme měli dost sluníčka, vydali jsme se prozkoumat jihlavské podzemí. Po prohlídce starých sklepení a chodeb jsme se posilnili v Jihlavě. Část pak vyrazila po modré značce údolím Jihlávky přes Jančířov, Kostelec na Čeřínek. Další pak jinými okruhy k Čeřínku.
V úterý se někteří vydali na pěší vycházky v okolí, jiní doháněli ještě kilometry, další vyrazili k domovu se zastávkou někde cestou. Po celou dobu nás provázelo slunné počasí s teplotami lehce přes 20°C, zkrátka ideální počasí pro cyklistiku. Malebný kraj plný menších rybníků a útulných vísek nás opět okouzlil. S výjimkou náměstí v Telči jsme se nesetkali po celou dobu s množstvím lidí, třebaže byl prodloužený víkend, což bylo velmi příjemné a mohli jsme vychutnávat pohodu a klid v přírodě.

Album fotek>>>


Mazurská jezera

Tak letos jsme navštívili naše severní sousedy a prohlédli jsme si Mazurská jezera v Polsku. Autobus s cyklovlekem nás dovezl do kempu Elixír, poblíž města Gižycka. Tady jsme měli základnu po celou dobu pobytu, takže odpadlo balení a stavění stanů. S kempem jsme byli velice spokojeni, přestože byl o něco dražší. Sociální zařízení bylo pěkné a čistota na jedničku. Také vstřícnost personálu byla vynikající. Vyjížděli jsme přímo z kempu na kole, nebo nás autobus odvezl na vzdálenější lokality. Jednou jsme využili místní lodní linku do Mikolajek a odtud jsme se vraceli na kolách. Toto byla dobrá volba, protože jsme z vodní hladiny teprve poznali rozlehlost vodní soustavy jezer, propojených vodními kanály. Hlavní skupina, čítající kolem 15 účastníku, projela úspěšně naplánované cíle. Kromně přírodních zajimavostí, byly k vidění i historické památky a také stavby z druhé světové války. Další skupinu tvořili rodiče s dětmi. Ostatní účastníci se rozdělili do menších skupin. Kladně musím hodnotit i jídlo, které bylo výborné zejména v taverně u Farija v Rucianě Nidě. Osvěžující bylo i koupání a teplota vody nás všechny příjemně překvapila. Večerní pohodové posezení při vínečku nám zpestřil táborák s opékáním špekáčků. Chyběla jen kytara, kterou nahradilo bzučení komárů, což byla jediná záporná věc na této akci.

Album fotek>>>


Norskem až na Lofoty

Sice až napotřetí, ale přece jen, se podařilo uskutečnit zájezd do Norska. Tento zájezd je v dějinách klubu asi nejnáročnější vůbec. Je potřeba skloubit dlouhou cestu autobusem, trajekty i severské počasí. Ukázalo se, že přejezdy nebyly tak obtížné, snad proto, že každý byl na dlouhou cestu připraven. Nejdelší přejezdy jsme absolvovali v noci. Cestu na Lofoty dělily atraktivní zastávky. První byly křídové útesy v Dánsku na ostrově Món. Následovala prohlídka Osla, túra v parku Rondane a již tu byl trajekt na Lofoty. Dlouhá cesta stála zato. Lofoty jsou překrásná oblast Norska. Vysoké skalní štíty, které se zdvíhají od moře, umocněné severskou polohou působí opravdu velkolepě, přestože nevynikají velkou nadmořskou výškou. Zde absolvujeme třídenní trek, případně ti co chodí nalehko, jdou jednodenní výlety. Následují prohlídky rybářských městeček A, Hamnoya a Nusfjord. Malebné mista s rybářskými loděmi, sušírnami ryb, výhledy na fjordy se skálami a obchůdky se suvenýry. Při cestě do Narviku se ještě projdeme skalnatým pobřežím s výhledy na moře. Z Narviku pokračujeme přes polární kruh do parku Rago. Opět krásná celodenní túra po skalnatém náhorním platu s jezery a vodopády připomínající aljašskou krajinu. Zastávka v Trondheimu, bývalém hlavním městě Norska s katedrálou, pevností a dalšími zajimavostmi zpestřila další cestu. Ta končí snad nejznámějším místem Norska - Trolí stěnou a Trolími schody. Pohled shora do Trolí stěny působí monumentálně. Tato stěna, místy převislá, je rájem horolezců. Škoda, že další přejezd absolvujeme v dešti a známý Geiranger fjord vidíme jen za clonou deště. Také plavba po tomto fjordu nemá cenu. Zato jezero Gjende nás odměnilo slunečným počasím. Přechod po hřebeni Besseggen si užíváme. Výhledy na jezero, okolní štíty a ledovce zatraktivní lezecká pasáž v pěkné skále. Sestup do kempu, ranní odjezd směr Ystadt, trajekt do Polska a cesta přes Německo zpět domů. Byl to překrásný zájezd plný dojmů a zážitků, na který se bude pěkně vzpomínat.

Album fotek>>>


Provence

V roce 2013 jsme poprve zařadili do kalendáře akcí cyklistický zájezd. Do francouzké Provence se organizování ujala Lenka Velísková, která tuto oblast v minulosti navštívila. Zájezd byl rozdělen do tří částí. Oblast Verdon, oblast kolem Aptu a přímořské Calanques. Oblast kolem kaňonu Verdon, mimochodem podle názorů účastníků nejen nejznámější, ale i nejkrásnější, jsme projeli nejprve po vyhlídkové silnici a kochali se nádhernými pohledy seshora. Další den nás čekala pěší túra kaňonem po stezce Sentier Martel. Stezka vedená nad řekou Verdon prochází místy vysekanými tunely a končící výstupem na parkoviště Chalet de la Maline. Volnější den u jezera Lac de st. Croix jseme využili k vyjížďce do městečka Moustiers a na náhorní rovinu nad jezero, kde jsme viděli nejkrásnější levandulové pole za celý zájezd. Odpoledne opět kaňon Verdon, tentokrát z ústí řeky Verdon kde jsme se dostali na lodích. Další část patřila oblasti kolem městečka Apt a známému Avignonu. V této oblasti leží taky známá lezecká oblast Buoux. Tady jsme poznali malebné provensálské vesničky jako Castellet, Saigon, Bonieux, rozházené po vrcholcích i v údolí. Zajímavá byla taky trasa přes Roussillon - okrové pyramidy, Gordes - trhy s místními produkty, Fontaine de Vaucluse - s malebnou promenádou. Cyklistickou lahůdkou byl výjezd na vrchol Mnot Ventoux s převýšením 1400m a délkou 26km. Tento vrchol je jeden z nejtěžších výjezdů Tour de France. Z jeho vrcholu, připomínající měsíční krajinu, je pěkný rozhled do všech stran. Tady všude na nás dýchala atmosféra blížícího se závodu. Některé účastníky nelákal dlouhý výjezd na vrchol Ventouxu a dali přednost soutězce Nesque. Další den následoval přejezd do městečka Cassis nedaleko Marseille. Při přejezdu patřila zastávka městečku Aix-en-Provence - města fontán. Bohužel na plánovaný akvadukt Roquefavour se autobusem nedalo dostat. Městečko Cassis leží v srdci známé oblasti Calanques. Tyto přímořské útvary bylo možné poznat hned další den. Z horské silnici Route des Cretes z Cassis do La Ciotat. Po zdolání krutého stoupání nás čeká náhorní rovina. Odměnou nám jsou pohledy na mořskou hladinu a útesy kolem pobřeží. La Calanque de figueroles nás čekají po sjezdu do La Ciotat. Poslední den před odjezdem podnikáme ještě plavbu lodí kolem útesů směrem k Marseille. Koupání v moři, naložit kola a odjezd k domovu. Adieu krásná Provence.

Album fotek>>>


Rumunsko

Přestože odjezd autobusu ze Zlína se o něco opozdil, dobré rumunské silnice nás rychle přibližují k cíli. U chaty Gura Zlata jsme v 8 hodin i přesto, že jsme si na hranicích posunuli hodinky, podle rumunského času, o hodinu dopředu. Tady zjišťujeme radostnou zprávu - dá se dojet až na hráz přehrady Gura Apei. To nám ušetřilo nepříjemné šlapání po asfaltu. Od přehrady začíná trasa do pohoří Godeanu. Cesta byla opravdu dobrodružná. Brodění přes řeku, neznatelný chodník, který místy zcela mizel v korytě řečiště. Odměnou bylo tábořiště na krásné louce u řeky. Idyla končí následující ráno. Dozvídáme se, že jedna z účastnic má břišní problémy a nemůže pokračovat. Začíná záchranná akce. Po marném hledání telefoního signálu na hřebenu Godeanu nezbývá než se vrátit k přehradě a odtud zavolat rumunskou horskou službu Salvamonte. Večer dorazilo pět rozzuřených chlapů a neúprostně trvali na odchodu včech účastníku s nimi. Představa nočního pochodu s nosítkama byla dost děsivá. O půl třetí ráno, kdy jsme uléhali u přehrady v opuštěné maringotce, jsem si oddechl, že všechno dopadlo dobře a nikomu se nic nestalo. Ráno začíná kombinován,í jak upravit program. Rozhoduji se vypustit skupinu Caliman, přesunout se k jezeru Bukura a odtud projít centrální část Retezatu. Další den nastupujeme od Gura Apei příkrým stoupáním k jezeru Zanoga. U tohoto krásného jezera rozbalujeme stany na noc. Potkáváme tu taky jednoho ze záchranářů, tentokrát už příjemně naladěného. Probírá s námi možné trasy a ukazuje na mapě přísně uzavřenou rezervaci, kde je vstup zakázán. Po probuzení nijak nespěcháme. Čeká nás pouze přesun k Bukuře, což jsou nějaké 4 hodiny chůze. Využíváme času a odbočujeme ještě na vrchol Judele. Následující den projdeme polehku okruh na nejvyšší horu Peleagu a odtud ještě odskočíme na sousední Papuchu. Po návratu ke stanům okoušíme jediný dešť na tomto zájezdě. Ráno balíme a posunujeme se přes hřeben Bukury a Retezatu blíž k autobusu. Noc trávíme u Cabany Pietrele. Tady sice vaří, ale výběr není nijak bohatý. Míst pro stany je poskromnu a musí se dost hledat, přesto nakonec všechny stany stojí. Na poslední den zbývá jen přechod přes hřeben do vedlejšího údolí, kde ve středisku Alpin Rausor nás čeká autobus. Po umytí a přeslečení utrácíme rumunské Lei v hotelu za opožděný oběd. Tady nás čeká taky po operaci břicha už vysmátá Monika. S kompletním osazenstvem odjíždíme kolem třetí hodiny k domovu. Poslední komplikace čekají na hranicích. Ucpané maďarské hranice přejíždíme díky zprávě z nemocnice o převozu pacienta o dobré 2 hodiny dříve než ostatní. Přesto, že tak hektický zájezd jsem ještě neorganizoval, oddychuji si, že nakonec všechno dopadlo dobře. Trochu jsem byl zklamaný superlativy ověnčeným Retezatem. Žádná pevná skála, hromady kamení a dost civilizace. Přesto stojí za to, tento kout Rumunska vidět. Shodujeme se taky v tom, že i přes velký pokrok, který Rumunsko udělalo, pořád je to v sousedním Bulharsku o něco lepší.

Album fotek>>>


Wettersteingebirge a Lechtaler Alpen

Přes počáteční nezájem se přece jen daří naplnit autobus. Severní vápencové Alpy nejsou tak atraktivní svými ferratami jako jižnější Dolomity. Přesto tři cesty, které jsme prošli, budou patřit k těm nejúspěšnějším, co jsme kdy absolvovali. První cesta Imsterklettersteig. Krásně vedená bez zbytečného železa, kde jsme si vychutnali expozici, pevnou skálu i výhledy na okolní velikány. Na vrcholu 2630m vysokém Maldonkopfu řadíme tuto cestu ke klenotům absolvovaných ferrat. Pohodový přechod do Landecku a přejezd do kempu v Ehrvaldu zakončil první část zájezdu v Lechtalerských Alpách. Další částí bylo pohoří Wettersteingebirge s hřebenem Jubileumgrat z Zugspitze na Alpspitze. Tato cesta nebyla v pravém smyslu ferrata, protože jištěné byly pouze nejtěžší úseky, jinak se šlo bez lan a kramlí. Cesta byla podle průvodce plánována na 8 -10 hodin. První ranní lanovka na Zugspitze jela až v 8:40h a poslední lanovka z Osterfelderkopfu pod Alpspitzem odjížděla v 17:30h. Po vystoupení z kabinky na vrcholu Zugspitze proto nebylo času nazbyt, takže jen zběžně procházíme komplexem na vrcholu, který by zasloužil daleko víc času. Pár fotek a nastupujeme do 5 km dlouhého hřebene. Pro osum členů, kteří tuto cestu absolvují, jde o nevšední zážitek. Celá trasa sleduje hřeben s krásnými rozhledy na obě strany. Po celou dobu je potřeba si udržovat pozornost a není čas na nudu. Na Alpspitzu konstatujeme, že cestu jsme zkrátili skoro o dvě hodiny a pohodlně stíháme lanovku do Garmisch-Partenkirchenu k autobusu. Dobrou náladu v autobuse zpestřil Petr Kolář s dvoukilovou vaničkou zmrzliny, kterou jsme společně zdlábli při přejezdu zpět do Ehrvaldu. Celodenní zážitek zakončil relax v bazénu se saunou, masážní vanou a solnou jeskyní, které byly součástí kempu. Poslední byla vyhlášená ferrata na Tajakopf. Tato cesta vedená po pilíři, byla trochu uměle natažená, přesto esteticky vydařená. Estetiku této cesty umocňovay mlhy válející se v údoli. Na poslední ferratu u Insbrucku jsme zůstali pouze tři, a tak rozhodujeme tuto akci ukončit dřív a odjíždíme domů. Teď už můžeme konstatovat, že špatné počasí, které předpovídali meteorologové a vyvolávalo obavy před odjezdem, zůstalo na východ od Iinsbrucku. Tento vydařený zájezd trochu zkalily jen ceny, které jsou v okolí Zugspitz přece jen trochu vyšší než jsme zvyklí a znovu jsme si ověřili, že přes víkend je dost obtížné sehnat na chatách nocleh.

Album fotek>>>


Zobrazit starší akce klubu