Z minulých akcí

PEV Zlín

Vycházka okolím Syrákova 2026

11. 10. 2026 jsme pořádali v rámci akce Týden zdraví za podpory fondu Statutárního
města Zlín vycházku okolím Syrákova. Nedělní ráno nás přivítalo teplotou 11 nad
nulou a také mlhou. Přesto se sešlo 74 milovníků podzimní přírody ve věkovém
rozmezí od 2 do 79 let. Ti nejmenší se nesli v sedačkách, nebo jeli v kočárku. Jen co
jsme nabrali trochu výšku, byli jsme odměněni výhledy na údolí pod námi, v němž se
ještě válely mlhy a nad ní se pyšnily v ranním sluníčku kopce Hostýnsko-vsetínské
hornatiny se zlátnoucím listím. Dechberoucí výhledy od Baťkové s hloubkovou
ostrostí byly výzvou pro všechny fotografy. Někteří se rozběhli po lese za houbami.
Cesta po asfaltové cyklostezce do Liptálu byla poněkud méně příjemná než lesní
pěšinky, na které jsme odbočili za pomníkem J. Daně. Po skupinkách se účastníci
vycházky scházeli v restauraci hotelu Sirákov, kde se vycházka zakončila při družné
konverzaci. Personál byl poněkud vyveden z míry počtem účastníků, kromě toho že
nestíhali, tvářili se také nerudně.

Album fotek>>>

Nízké Tatry s Královou holou 2026

Tento zájezd nás vedl po hřebenech Nízkých Tater. Při čtvrteční cestě na penzion jsme se zastavili ještě u Zvolenu, na krátkou osmikilometrovou vycházku. Hned první trasa se nám vydařila. Asi málokdo věděl, že blízko Zvolenu se nacházel tak velký komplex hradního opevnění, které patřilo k největším na Slovensku. Přálo nám i počasí a začlo pršet, až jsme se odtud rozjeli k penzionu. Další den byl opět bez deště, přestože na Chopku byla ještě mlha a nový sníh, po trase se vyhouplo sluníčko a v trhlinách mezi mraky se objevily krásné výhledy. Většina zdolala i nejvyšší vrchol Nízkých Tater - Ďumbier. Konec trasy od Štefánikovy chaty k Čertovici sice ještě pár kapek spadlo, ale byly poslední na tomto zájezdě. Cesta na Kralovu holu byla špičková i s výhledy z vrcholu na Vysoké Tatry a Slovenské Rudohoří. Také další den z Kosodreviny na Križské sedlo, Dereše, Polanu a Chopok s množstvím borůvek a brusinek byl jedničkový. Příjemné bylo také ubytování v Mýtě pod Ďumbierom, kde byl velký výběr jídla a příjemný personál. Zájezd jsme zakončili v termálech Bešeňová, kde jsme uvolnili unavené tělo.

Innská cyklostezka a Ötztal 2026

Tentokrát jsme navštívili sousední Rakousko a projeli se kolem řeky Inn. Cesta kolem Innu začínala u jezera Kops, od kterého jsme vyjeli po Silvretta Hochalpenstraße na Bielerhöhe Pass 2037 m a postupně pokračovali až do Innsbrucku. Krásné udolí kolem Innu i po úbočí Ötztalských a Stubaiských hor vyvolávalo vzpomínky na první polistopadové zájezdy. Seníky, louky a senoseče Tyrolska brala nostalgicky u srdce a vracela nás do našeho mládí s krásně prožitými chvílemi v této překrásné části Rakouska. Skvělá parta, pěkné počasí i příjemné ubytování jen umocnily zážitky zájezdu.

Orlické hory na kole i pěšky 2026

V průběhu středy 20. května se sjelo na penzion Satelit v Deštném v Orlických horách 33 příznivců cyklistiky i pěší turistiky. Již po dvanácté hodině někteří vyrazili na první vyjížďku z Deštného na Masarykovu chatu na Šerlichu a rozhlednu na Velké Deštné. V následujících dnech pak skupinky navštívily Nové Město nad Metují i Dobrušku. Velmi pěkná byla vyjížďka s využitím autobusu na Šerlich a odtud po hřebeni až do Neratova a zpět přes Polsko, Orlické Záhoří, Šerlich až do Deštného. Také pěší turisté zvládali vycházky přesahující svou délkou 20 km. Přálo nám pěkné počasí, v lese nebylo bláto po předchozím deštivém víkendu a ani jarní rozkvetlá příroda neměla chybu. Cestou po hřebeni jsme vzpomínali na doby, kdy jme tudy jezdili na běžkách. S ubytováním i stravou jsme byli také spokojeni a penzion Satelit nelze než doporučit.

Ramsau 2026

V sobotu 21. února se postupně sjelo 16 vyznavačů zimních sportů ve Vorbergu. Předpověď počasí nevypadala příliš povzbudivě. Cestou jsme jeli deštěm, ale už za Schladmingem se změnil ve sněžení. Zatažená obloha a občasné přeháňky nás provázely do úterý, kdy sněžilo velmi vydatně. Ve středu nás přivítalo sluníčko a přes den příjemné teplo. Projeli jsme se po sluneční stopě, okolím Kulmu, kolem Kumlbergu, nevynechali jsme ani Rösteralm. Spousta hospůdek nabízela občerstvení v zahrádkách, kde bylo na sluníčku příjemné posezení. Stopy byly perfektně udržované, také značení tras je velmi přehledné, k dispozici byly na penzionu mapky s vyznačením všech tras a případných směrů. Skvělé lyžování dokreslovaly výhledy na hřeben Dachsteinu i Schladmingských Alp. Není divu, že se všichni vyslovili pro příští rok opět pro lyžování v Ramsau.

Vysoké Tatry z Vrbova 2025

Pro rok 2025 jsme vybrali návštěvu Vysokých Tater. V penzionu Mária ve Vrbově jsme obsadili 50 míst. Tento penzion se ukázal jako skvělá volba. Prostorné pokoje, velký výběr jídel na švédském stole, který byl neustále doplňován a příjemný a vstřícný personál, který se přizpůsobil našim požadavkům. Bonusem byly termály vzdálené jen asi 200m od penzionu. Cesta proběhla bez kolon a na Štrbském plese jsme byli dost brzy, abychom v klidu absolvovali túru na Popradské pleso. Začátek trasy byl ještě za podmračeného počasí s mrholením, ale počasí se vylepšovalo a po cestě k Popradskému plesu už z mraků vykukovalo i sluníčko. Další den na trase ke Slavkovskému vrcholu už byly krásné rozhledy na okolní štíty a Nízké Tatry. Vrchol Slavkovského byl sice v mracích, ale přesto se některým podařilo stihnout i průrvy s výhledy přímo z vrcholu. Další den byla asi nejkrásnější túra ze Štrbského plesa k vodopádu Skok do Furkotského sedla a Furkotskou dolinou zpět na Štrbské pleso. Stihlo se i posezení na Solisku a někteří jízdu dole lanovkou a další seběhli po sjezdovce s výhledy na Štrbské pleso. Výstup na Kriváň z Bielého potoka, za nejpěknějšího počasí, od Kriváňského žlabu na vrchol, kazila spousta lidí. Pamětníkům to připomínalo socialistický výstup na Rysy. Někteří proto dali přednost sestupu na Tri studničky a do Podbánského. Na zpáteční cestě jsme zavítali do Vlkolince, který je lidovou architekturou součástí UNESCO. Naučný chodník, kde do poloviny nebyly ani značky ani žádné tabule, byl trochu dobrodružný. V druhé polovině nás ale odměnil výhledy na okolní kopce i dřevěné stavby. Ve Vlkolinci jsme zájezd zakončili v kolibě u slovenských specialit. Z reakcí zúčastněných můžeme tento zájezd zařadit mezi vydařené.

Toskánsko na kole 2025

Jako každý rok, tak i tentokrát jsme se vypravili na kolo s CK Alpina. Vybrali jsme oblast v Itálii a to krásné a malebné Toskánsko. Autobusového zájezdu se zúčastnilo 40 zájemců a zlínská skupina čítala 12 lidí. Kromě středověkých městeček a vesnic jsme projeli vinohrady s dozrávající úrodou, ochutnali výborné italské víno v místních vinařstvích. Z hradu Castello di Brolio byly vidět rozsáhlé vinice místního vinařství v plné krase i s vinobraním, které v tuto dobu tady probíhalo. Dvakrát jsme zavítali i k Ligurskému moři, kde jsme jízdu na kole zpestřili koupáním. Další krátké koupání jsme zažili v řece Elsa s vodopády bělostné vody a termální prameny na uvolnění v Bagni San Filipo připomínající turecké Pomukale. Někteří z nás si pěšky prošli perlu Toskánska, Florencii, překypující uměleckými skvosty. Ubytování v kempu poblíž Sieny umožnilo náhštěvu tohoto starobylého města jak ve dne, tak i večer. Spokojeni jsme byli i se stravou připravovanou v polní kuchyni. Večery příjemně strávené při lahvince vína nebo sklence pivečka s povídáním byly spokojeným zakončením dne. K dispozici nám byl autobus, takže jsme nemuseli vyjíždět na kole jen z kemu, ale mohli jsme si prohlédnout i vzdálenější části od Sieny. Jako bonus byl bazén v kempu, výborní průvodci a řidiči.

Železné hory 2025

V termínu 4. – 7. 5. 2025 zorganizoval Jirka Kalivoda cykloakci v Železných horách. V neděli 4. května jsme vyrazili z parkoviště u Žďáru nad Sázavou přes Sázavu, kolem sochy Mamuta pod Rozštípenou skálou ke Šlakhamru, po bývalé železniční trati do Přibyslavi. Po krátkém posezení v cukrárně jsme pokračovali přes Havlíčkovu Borovou, Josefínu, Radostín a k Velkému Dářku. Odtud pak zpět na parkoviště u Žďáru nad Sázavou. Popojeli jsme auty do Vestce na penzion Slávka, kde jsme měli zajištěno ubytování. Jelikož nás bylo 28, rozdělili jsme se na více menších skupin. Následující den, který byl nejchladnější, jsme se vydali přes vrch Javorka na okružní kolem přehrady Seč, přičemž jsme si prohlídli zříceninu hradu Oheb. Překonávání mústku přes Chrudimku vyžadovalo společné úsilí všech zúčastněných. V úterý už se ukázalo i sluníčko a přece jen bylo i tepleji. Zrána jsme si prohlídli zříceninu hradu Lichnice a pokračovali do Heřmanova Městce s pěkným zámeckým parkem. Přes vápencový lom v Prachovicích jsme pokračovali malebným Hedvičiným údolím a Hedvikov na penzion. Ve středu se většina rozjela k domovům, jen několik z nás se vydalo do Ronova nad Doubravou, odtud pak kolem říčky Doubravy na zámek ve Žlebech. Poděkování nás všech patří Jirkovi, za zorganizování celé akce. Těšíme se na příští rok, jakou zajímavou oblast nám opět přichystá.

Ramsau 2025

V neděli 16. února se postupně sjelo 22 vyznavačů zimních sportů ve Vorbergu. Počasí nám letos přálo, nádherný prašan a ani sluníčko nezůstávalo stále pod mrakem. Projeli jsme se po sluneční stopě, okolím Kulmu, kolem Kulbergu, nevynechali jsme ani Halseralm a řadu miklíků u Vorbergu. Spousta hospůdek nabízela občerstvení v zahrádkách, kde bylo na sluníčku příjemné posezení. Stopy byly perfektně udržované, také značení tras je velmi přehledné, k dispozici byly na penzionu mapky s vyznačením všech tras a případných směrů. Skvělé lyžování dokreslovaly výhledy na hřeben Dachsteinu i Schladmingských Alp. Není divu, že se všichni vyslovili pro příští rok opět pro lyžování v Ramsau.

Slovenský ráj 2024

První túra ve středu 25. září vedla po modré značce z Podhorie přes Cibulník (633m) na hrad Lietava a odtud k autobusu na parkoviště ve Lieatve Majer. Dále jsme pak pokračovali až k ubytování v Hrabušicích na penzionu Antol. Ve čtvrtek jsme se vydali z penzionu po zelené značce na Hrdlo Hornádu, Kláštorisko chata. Zde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ti kteří se rozhodli pro feratu pokračovali přes Velký Kysel povnně s úvazky. Pro některé to byla prmiéra. Ostatní se vydali přes Malý Kysel. Všichni se vraceli od Suché Belé záver Glackou cestou zpět k penzionu. V pátek nás zavezl autobus na parkoviště Smižany Maša a odtud kolem Hornádu do Čingova, na Tomášovský výhled, po zelené Pod Tomášovský výhled, naučným chodníkem Prielom Hornádu k Letanovskému mlynu a dále po modré k Hrdlu Hornádu a na penzion. Na sobotu nebyla příliš příznivá předpověď počasí. Menší skupina se vypravila do Suché Belé, kterou stihli ještě projít bez deště. Ostatní zvolili variantu termálů ve Vrbově a krátkou prohlídku Kežmarku. Uvítal nás pěkně opravený kežmarský hrad, ale i ve městě samém byly starší budovy pěkně opraveny. V neděli jsme navštívili Spišský hrad - svou rozlohou nejrozsáhlejší zříceninou ve střední Evropě. Zpáteční cestu jsme volili přes Dolný Kubín vzhledem k problematickému průjezdu kolem Strečna. Počasí se nakonec neukázalo tak tragické, jak hlásaly předpovědi, a tak všech 48 zúčastněných bylo spokojeno. Smůla potkala tentokrát jen Janu, která si zlomila ruku při cestě z domu na nádraží ve Zlíně.

Česká Kanada 2024

Česká Kanada je oblast na pomezí jižních Čech a západní Moravy a tam mezi Novou Bystřicí, Slavonicemi a Jindřichovým Hradcem je malinkatá víska co Hůrky se jmenuje, a to byl středobod pro naše cyklo toulání.
Ve středu 8.května jsme se všichni přátelé i přátelé přátel sjeli v pěkném penzionu Na Návsi, bývalém hostinci, který se nám stal na pět dní domovem.
Po příjezdu a ubytování jsme v hojném počtu vyrazili na první Slavonickou rundu a jako již tradičně se po pár kilometrech poztráceli, což se nejednou opakovalo. Naše další dny vždy směřovaly do jedné světové strany od naší vísky. Za pěkného počasí a v dobré společnosti jsme projeli, někde protlačili, velkou část této pěkné krajiny, plné lesů, rybníků a skalních útvarů. Abychom také poznali jak se mají v Rakousku, dvakrát jsme projeli jejich krajem. U nejseveršího bodu Rakouska jsme bez povolení překročili hranici a po pár km se vrátili u Staňkovského rybníka Amerikou zpět domů.
Když se vrátím ve vzpomínkách do této liduprázdné krajiny České Kanady, tak si dovoluji tuto cyklo turistickou akci pojmenovat za velmi zdařilou. Jen autor této akce se tam musí vrátit, neb pro starost o vás, co jste tam byli, já tam nebyl. Dovoluji si ocitovat jak popsal tuto romantickou krajinu J.A.Trpák již v roce 1928 „Přehlížíte nejromantičtější koutek české země, vlnící se terén do kopců a tmavých lesních porostů. Díváte se na nesčetné hladiny nejen velkých rybníků, ale hotových jezer, orámovaných hustými lesy. A kamkoliv pohlédnete, všude se lesknou rybníky, široké potoky, točí se řeky, lesnaté kopce řadící se za sebou v nekončící krajině“
Tak to je vše. Zdraví Vás a s pozdravem Naposledy Kalíšek

Gorczanski Park Narodowy v Polsku 2023

Předpověď počasí slibovala pěkné babí léto, takže se dostavilo všech 49 účastníků zájezdu do Gorczanskeho Parku v Polsku. 28. 9. jsme vyrazili od Targoszowa na Leskowice a dále na Gróň Jana Pawla II. a zpět k místu startu. Autobus nás dovezl do lázeňského městečka Rabka-Zdroj, kde jsme byli ubytování v penzionu Ela. Následující den nás provázelo sluníčko a teplé počasí na Luboň Wieliki, po žluté kolem skal až k vyhlídce na Polazakowce a do Rabky-Zdroj. V sobotu nás přivítala zamračená obloha, takže jsme zvolili zkrácenou vycházku z Gronkowa na Kotelnicu. Otevřely se nám překrásné výhledy na hřebeny Tater. Po sjezdovce jsme sešli do termálů v Banii. Několika hodinová koupel všem prospěla a v neděli jsme pak opět mohli vyrazit na perličku celé akce – přechod přes Sokolici na Trzy Koruny s dechberoucími výhledy na meandry Dunajce. Také louky nad Czorsztyněm byly malebné. Večerní procházka parky v Rabce Zdroj vyvrcholila zpívajícím Vodním světem s barevnou produkcí vodotrysků. V pondělí jsme se projeli na lodi po Czorsztynském jezeře lemovaném dvěma hrady. Babí léto, kouzelná příroda, pěkné ubytování s pestrou a dobrou polopenzí přispěly k spokojenosti všech účastníků. Jedinou smutnou příhodou byl úraz v podobě zlomené nohy Sylvie.

Apuseni pěšky i na kole 2023

V srpnu se zúčastnilo 8 členů zlínské sekce zájezdu do rumunského pohoří Apuseni. Toto krasové pohoří, kde je i několik jeskyní, jsme projeli na kole. Zpestření poskytly dvě jeskyně, které jsme si prošli. První přejezd z vesničky Stâna de Vale se mohl klidně řadit svou obtížností do kategorie MTB. Po ubytování v překrásném prostředí kempu ve vesnici Padiş, kde jsme byli ubytovaní po celo dobu pobytu, se další dny trasy už přesunuly do mírnější obtížnosti. V tomto malém, ale pěkném pohoří jsme jízdu na kole kombinovali s pěšími okruhy k zajimavým místům, kde to na kole nebylo možné. V této oblasti bylo vidět, že na rozdíl od loňské Transilvánie, je tato oblast více zapomenutým koutem Rumunska. Na druhou stranu absence civilizačnído ruchu přidávala oblasti na atraktivitě tohoto rumunského koutu. Ubytování bylo v chatkách vybavených sprchami a s polopenzí v místní restauraci. Trasy vedly převážně kamenitými cestami, po lukách s pěknými výhledy i údolími podél potoků a řek. Přestože tento zájezd nepatři na vrchol toho, co jsme na Balkáně absolvovali, tak to byl zajimavý a vydařený zájezd a díky prostoupeným jeskyním jsme poznali zase něco nového.

Moravské Toskánsko 2023

Ahoj všichni, kdo jste se zůčastnil moji poslední květnové cykloturistické výpravy Moravským Toskánskem. Neb v nejlepším se má přestat, ale i ti, co jen tyto řádky budou číst. Pro hodnocení by tato věta stačila, ale pokusím se ji rozvinout. Třicátá cykloturistická výprava po vlastech českých a moravských byla připravena s nádechem exotiky v Moravském Toskánsku v kraji Slovácka do míst kolem Kyjova. Rozkošný a čarovný kraj, pln dobrého vína, dalekých výhledů, nasycen žlutí v jasu slunečním. Již tradiční květnová cyklistika proběhla od 4.5. do 8.5. 2023 a přijelo nás dvacetčtyři členů i nečlenů - přátel. Ubytování jsme měli zajištěné v pěkném penzionu Stařa na okraji Mistřína. Jaký to příhodný název k našemu složení a v penzionu Oříšek. Pro každý den byla předem nachystána jedna cesta krajinou Kyjovska. Ve čtvrtek po příjezdu jsme vyjeli na sever do Ždánického lesa a pod křídly Kamily projeli přes Bukovanský mlýn asi nejtežší z připravených cest. V pátek nás cesta zavedla na východ od našeho ubytování. Den započal projetím kelčanských vinných sklepů a přelíznutím místního Tramínu a tak další cesta přes Vracov byla o to veselejší. Přes váté písky jsme projeli kol Žižkova dubu a přes Ratíškovice po bývalé železnici do Milotic a domů. Jen pár lidem krajina tak učarovala, že skončili před Hodonínem. V sobotu jsme cestu směřovali na jih. Kolem Jarohněvského rybníka, kde je ptačí rezervace, projeli jsme moravskou saharou, přes rybníky do Mutěnic a Dubňanské búdy zpět do lůna našeho domácího vinného sklepu. Neděle, tento den nás zavál na západní část Slovácka do otevřené krajiny kolem Hovoran a Čejkovic. Z výše položených míst bylo možné přehlédnout od Karpat, Pálavy, Buchlova až po Hostýnské hory. Pondělí, sic krátká, ale velmi poučná vyjížďka. Nad obcí Kostelec nám pan Polášek domluvil vlastivědnou, zeměpisnou, botanickou a přírodopisnou přednášku. To byla hezká tečka za krásným pobytem na Slovácku. Ač předpověď na prodloužený víkend slibovala deštivo, našemu kraji se deštivo vyhnulo a slunce nás provázelo přes vinice, lesy a rybníky. Na závěr bych vám všem chtěl poděkovat, že jste se mnou po těch třicet let vydrželi všechny ty potoky, brody, schody, žebříky a jiné útrapy. Jsou v životě okamžiky na něž se nedá zapomenout a jsem rád, že pár těchto okamžiků jsem vám mohl při našich cestách nabídnout. Zdraví vás Kalíšek.

Šumava 2023

Letošní pobyt na Kvildě se zkomplikoval hned v počátku zrušením ubytování ve Ski Penzionu Kvilda pro 8 účastníků, kteří nalezli útočiště v Nových Hutích v penzionu Tetřívek. Dalších 12 osob se úspěšně zabydlilo v penzionu Faustin na Kvildě. Sněhové podmínky nebyly nijak vynikající. „Únor bílý, pole sílí,“ dnes už neplatí. Využívali jsme běžecké tratě z Modravy na Březník, okolí Černé hory. Jinak jsme pěšky navštívili Churáňov, vlčí výběh a Klostermannovu vyhlídku u Srní, Čeňkovu pilu, prošli se kolem Vydry. Setkání několika členů obou skupinek proběhlo ve vyhlášené pekárně na Kvildě. Ochlazení a nový sníh začal padat až v den našeho odjezdu, což nás přece jen zamrzelo. Na přírodu a její vrtochy jsme přece jen krátcí.

Malá Fatra, Tatry, Polsko a Chočské vrchy 2022

V soboru 24. září jsme vyjeli v počtu 41 osob k Šůtovu. Cílem naší cesty toho dne byl Šůtovský vodopád . Obešli jsme také Kraľovanské jezero, kde se koupalo několik otužilců. Dále jsme pokračovali na Kraľovanský meander a pokochali se výhledy na Váh. Ze Šůtova jsme odjeli na Habovku, kde bylo zajištěno ubytování v penzionu Monika. Následující den nás přivítal sluníčkem, a proto jsme vyrazili na túru z Chocholova na hřeben na Ostrysz a dále na Gubalowku a do Zakopaného. Naší pozornosti neušla rozsáhlá výstavba velmi pěkných dřevěnic ani rozlehlé tržiště s regionálními produkty na Gubalowce. Hojně jsme si užívali výhledů na zasněžené Roháče. Pondělní ráno nás přivítalo deštíkem. Ani předpověď nebyla příliš příznivá. Jeli jsme tedy do Chocholova do termálů. Ti, kteří nehodlali strávit v termálech celý den, vyrazili po třech hodinách louhování na túru přes Vyšné Diely, kolem rozhleden do Oravice. Škoda, že řada pěkných cest v lesích byla rozježděna čtyřkolkami. V úterý nás autobus odvezl do Oravice odkud jsme vyšli na Skorušinu, Mikulovku, Javorkovou a do Habovky. Někteří neodolali spoustě pěkných hříbků a podlehli houbařské vášni. Poslední den vyrazila skupinka z Jasenové na vrchol Choče, ostatní volili mírnější variantu a odbočili na Soliská, odkud se otevíral pěkný výhled do údolí a na skály. Všichni jsme se sešli ve Valaské Dubové, odkud jsme pokračovali autobusem k domovu. Nelze se nezmínit o pěkném ubytování i nadstandartní polopenzi poskytované Pilarčíkovými z penzionu Monika.

Cyklistika v Žimrovicích 2022

Pátého května jsme se setkali v Žimrovicích v Areálu Dobré Pohody. Po jedenácté hodině jsme za slunného počasí vyrazili na trasu přes Anino údolí, kolem bývalého břidlicového lomu do Jánských Koupelí. Velmi smutný byl pohled na totálně zdevastované bývalé Jánské lázně. Pět odvážlivců zvolilo trasu přes červenou značku. Dorazili do Jánských Koupelí za ostatními plni dojmů z přenášení kol a občas i nějaké ta odřeninka se našla. Společně jsme pokračovali kolem Kružberské přehrady přes Štáblovice do Žimrovic. Následující den nás přivítal podmračnou oblohou. Cestou na Včelí hrad občas i mrholilo. V Hradci nad Moravicí jsme si prohlídli kousek parku u Bílého zámku a pokračovali přes Panský mlýn do Opavy. Zpět pak přes zámecký park v Hradci nad Moravicí k Bezručově vyhlídce. Sobotní ráno nás přivítalo deštivou oblohou. Vyrazili jsme tedy pěšky do zámeckého parku v Hradci nad Moravicí, kolem Kajlovského rybníku na Kalvárii. Sluníčko se vyklubalo z mraků, a tak jsme odpoledne opět mohli vyrazit na kola přes Žabí údolí. V neděli pak jen krátký výlet přes Včelí hrad k Oboře Jelenice, která je bohužel uzavřena. Odtud k brodu přes Moravici. Našli se dva odvážlivci, kteří úspěšně otestovali brod. Ostatní dali přednost cyklostezce. Poznali jsme zase pěkný kousek naší vlasti. Kouzelná byla příroda se svou úžasnou jarní zelení a romantická zákoutí říčky Moravice.